Velkým strašákem každého kočkomila jsou smrtelné nemoci koček. Vzhledem k tomu, že se jedná o nebezpečná onemocnění, která může každá kočka snadno chytit venku, těmto obavám se nelze divit. Zejména pak u koček s volným přístupem ven je vysoké riziko, že se kočka nakazí jednou ze třech smrtelných virových nemocí. O jaká onemocnění se jedná a lze se jim vyhnout?
Kočka nemá vůbec jednoduchý život, možná proto jí bylo naděleno oněch sedm životů. Venku na ni čeká mnoho nebezpečí, od automobilů, až po kočičí rvačky, zlé lidi a smrtelné nemoci. Všechny tyto rizikové faktory mohou být pro vaši kočičku fatální. My se dnes zaměříme na virové nemoci, které bohužel většinou končí úhynem kočky.
Mezi nejčastější smrtelné nemoci venkovních koček se řadí infekční peritonitida koček, virová imunodeficience a felinní virová leukemie. Pojďme se společně podívat těmto nemocem na zoubek.
Infekční peritonitida koček (kočičí nemoc FIP)
Infekční peritonitida koček – jinak také kočičí nemoc FIP, je v současnosti jedním z nejzávažnějších onemocnění mladých koček a koťat. Původcem nemoci je kočičí koronavirus z čeledi Coronaviridae. Průběh onemocnění je letální a účinnost terapie bývá obvykle velmi nízká. V posledních letech však léčba výrazně pokročila, a i zde je nějaká, byť minimální, naděje na vyléčení.
Nejedná se pouze o nemoc koček domácích, ale onemocnět mohou také další kočkovité šelmy (například gepard). Na člověka nebo jiná zvířata FIP přenosná není.
Jak se kočka nakazí?
Kočka se nejčastěji nakazí od jiné infikované kočky, ať již sdílením misky na krmivo a vodu nebo obyčejným kontaktem s nakaženým jedincem. Po nakažení se virus dostává přes sliznice do organizmu hostitele a začne se množit v buňkách. Proniká do orgánů břišní a hrudní dutiny i do nervové soustavy a napadá organizmus jedince. Než se objeví první příznaky nemoci, může kočka být několik let skrytým zdrojem infekce.
Klinický obraz FIP a příznaky
U infekční peritonitidy rozlišujeme dvě formy klinického obrazu. Efuzivní (vlhká) nebo neefuzivní (suchá). Obě formy se mohou prolínat a přecházet jedna v druhou.
Vlhká forma – efuzivní se zpočátku projevuje nechutenstvím a horečkou, přičemž antibiotika nezabírají. Kočka je apatická a netečná. Postupně se začne zvětšovat břišní dutina v důsledku hromadícího se výpotku, také můžeme pozorovat zhoršené dýchání z důvodu tekutiny v hrudní dutině. Dalším příznakem může být zvracení, průjem, žloutenka či pankreatitida. Doba přežití se zde obvykle pohybuje v řádech 2–4 týdnů.
Suchá forma – neefuzivní probíhá zpočátku mírně a bez příznaků, díky tomu, že se organizmu zvířete daří držet infekci pod kontrolou. To však bohužel neznamená, že nedochází k fatálním změnám v těle kočky. I v tomto případě vznikají zánětlivá ložiska v různých orgánech a lze pozorovat mírné příznaky, jako je únava, apatie, nechutenství, hubnutí či zhoršený růst koťat. V případě podání antibiotik zvíře nereaguje na léčbu. U této formy dochází nejčastěji k poškození mozku, neurologickým potížím, zánětům očí, kloubů či selhání ledvin a jater. Doba přežití se zde pohybuje kolem 2–6 měsíců.
Jak se nemoci vyhnout?
Možná se ptáte, jak se této zákeřné nemoci vyhnout? Bohužel se jedná o vysoce nakažlivé onemocnění, způsobené střevním koronavirem, který se snadno přenáší. Kočky si jej mohou předávat z jedné na druhou. Virus prakticky oslabí tělo kočky a způsobí selhání její imunity. K fatálním následkům navíc nepřispívá ani to, že je kočka oslabená stresem, změnou prostředí, špatnou životosprávou nebo nekvalitním krmivem. Očkování se bohužel v praxi neosvědčilo.
Virová imunodeficience koček (FIV) – kočičí AIDS
Virová imunodeficience koček je také označována za kočičí AIDS. Je způsobena virem Lentivirus, který stejně jako virus HIV patří do čeledi Retroviridae. Tento retrovirus vyvolává poškození imunitního systému.
Jak se kočka nakazí?
Přenos infekce probíhá těsným kontaktem mezi kočkami. Vzhledem k tomu, že je virus vylučován ve slinách, nejčastěji dochází k přenosu kousnutím infekčním zvířetem. Vysoce ohroženou skupinou jsou nekastrovaní kocouři, kteří mají v oblibě různé šarvátky, během kterých se obvykle samozřejmě pokoušou nebo poškrábou. Nakazit se ale mohou všechny kočky, a to i pouhým olizováním, pářením či pozřením kontaminovaného krmiva. Koťata se mohou infikovat v děloze (přes placentu), během porodu či kojením.
Virus je přítomný v krvi, slinách, mozkomíšním moku i v semenné plazmě. Možným způsobem přenosu infekce je také transfúze krve. Po proniknutí viru do organizmu se virus začne množit v lymfatické tkáni. Po několika týdnech nastává akutní stádium, kdy můžete pozorovat různé příznaky.
Příznaky FIV – jak poznat kočičí AIDS
V akutní fázi je kočka apatická, může mít teplotu až horečku, průjem, zánět spojivek či dásní a zvětšené lymfatické uzliny. Také se objevuje ulcerace v dutině ústní, stomatitida či pyodermie. Po několika týdnech tyto akutní příznaky odezní a může se zdát, že je kočka zcela zdravá. Tato fáze se nazývá asymptomatická, kdy kočka nevykazuje žádné příznaky, ale dochází u ní k postupnému rozvoji sekundárních infekcí a zároveň je infekčním nosičem viru.
Toto stádium může trvat několik měsíců i let. Poté se u ní začnou objevovat parazitární a bakteriální onemocnění, projevující se záněty horních i dolních cest dýchacích, močových cest, nervového systému, kůže či očí.
V jejím organizmu si virus mezitím připravil útočiště a začne agresivně napadat její imunitu. Kočka trpí nechutenstvím, dlouhodobě neprospívá a začíná chřadnout. Konečným stádiem je výrazná ztráta hmotnosti, anémie, leukopenie a infekce postihující více orgánů současně. Dochází k poškození mozkové kůry i očí a k parazitózám. Vyskytují se chronické úporné průjmy. Postupně dochází k selhání imunity a nastává smrt.
Jak se nemoci vyhnout?
Virová imunodeficience se bohužel řadí ke smrtelným nemocem koček. Nelze ji tedy léčit, pouze je možné kočce vhodnou péčí alespoň prodloužit život. Kočka by měla být kastrovaná a neměla se setkávat s ostatními kočkami. Její organizmus také podpoříte zdravou kvalitní stravou a lékařskou péčí.
Pokud kočka FIV již trpí, počítejte také s častějším výskytem zánětů dásní. Proto bude třeba pravidelně odstraňovat zubní kámen. Onemocnění je nutné ihned léčit a zmírnit průběh příznaků. Vakcinace u nás dostupná bohužel není, ale v zahraničí ji veterináři mají k dispozici. Její účinnost však nebyla prokázána.
Felinní virová leukémie (FeLV)
Felinní virová leukémie také patří do čeledi Retroviridae. Zdrojem infekce jsou infikované kočky, u kterých virus přečkává ve slinách, moči, mateřském mléce a pohlavním systému.
Nemoc má pomalejší průběh a je nevyléčitelná. V těle hostitele přežívá doživotně. Leukémie koček oslabí imunitní systém kočky, způsobuje chudokrevnost a vede až k rakovině krve nebo mízních uzlin.
Jak se kočka nakazí?
Existuje několik variant viru, ale pouze FeLV-A je jediná nakažlivá varianta, která se přenáší z kočky na kočku. Nakažení může proběhnout kontaktem s infikovanou kočkou, sdílením stejné misky či kočičího záchodu, olizováním či pokousáním. Možný je také přenos při pohlavním styku. Koťata se nakazí sáním mléka či přes placentu.
Po vniknutí viru do těla hostitele, a pokud se jej nepodaří zničit v počátku infekce, dochází k množení viru a cílovými buňkami jsou lymfoidní tkáně, lymfocyty, kostní dřeň a střevo. V tomto stádiu je kočka infekční pro ostatní.
U malých koťat je průběh onemocnění rychlý a dochází k brzkému úhynu. Dospělé kočky mají šanci na prodloužení života vyšší. Pokud se na nemoc přijde v raném stádiu, lze ji včasným zahájením terapie oddálit. Virus však nelze z těla zcela odstranit a nemoc je tak nevyléčitelná.
Příznaky onemocnění
Vzhledem k tomu, že lze nemoc rozdělit na několik variant, příznaky se od sebe u jednotlivých variant liší. Rozlišujeme varianty: FeLV-A, FeLV-B, FeLV-C a FeLV-T.
Onemocnění virem FeLV-A je charakteristické dlouhým obdobím bez příznaků, ale většinou končí selháním imunity a úhynem. Polovina koček onemocní nakažlivou leukémií. Další varianty viru se vždy vyskytují současně s FeLV-A a v organizmu kočky vznikají mutacemi.
FeLV-B způsobuje nádorové bujení krve a mízních uzlin. FeLV-C zapříčiní chudokrevnost a FeLV-T likviduje bílé krvinky. Ve všech případech dochází k selhání imunity.
Jak se nemoci vyhnout?
Při včasném zahájení terapie lze úmrtí kočky alespoň oddálit, nemoc však nelze zcela vyléčit. Při plném rozvinutí infekce dochází k tvorbě nádorů v lymfatické tkáni a dalších orgánech, narušení krvetvorby a vážnému oslabení imunity.
Naštěstí existuje vakcína, která sice nezabrání samotné infekci, ale chrání kočku před progresivní formou (chronický infekční průběh, kdy virus pomalu napadá imunitní systém a orgány kočky). Před samotným očkováním je nutné nejprve zjistit z krve, zda již kočka není na tento virus pozitivní. První očkování se provádí nejdříve v 8. týdnu věku. Poté se za 2–4 týdny aplikuje revakcinace, která se ještě opakuje za rok.
Jak zajistit prevenci?
Vždy je samozřejmě lepší výše zmíněným smrtelným nemocem koček předcházet, ale pokud se rozhodnete svou kočku pouštět mimo domov, nelze se jim zcela vyhnout. V takovém případě je lepší zvážit vakcinaci, která ale není dostupná pro všechny zmíněné infekce. U koček, které jsou již infikované, je nutná izolace od ostatních jedinců. Další alespoň pasivní formou ochrany je kastrace, která většinou zabrání toulání koček i kocourů.
Své kočičce můžete alespoň pomoci vhodnou životosprávou a zdravým kvalitním krmivem zvýšit imunitu.