V čem se liší bernský, entlebušský a appenzellský salašnický pes?

Do kategorie švýcarských salašnických psů se řadí nejen oblíbené plemeno bernský salašnický pes, ale také méně známý entlebušský salašnický pes a appenzellský salašnický pes. Čím se tato plemena liší, jakou mají povahu a historii? Pojďte s námi blíže poznat salašnické psy pocházející ze Švýcarských Alp.

Bernský salašnický pes

Povaha švýcarských salašnických psů

Švýcarští salašničtí psi jsou farmářská plemena psů molossoidního typu. Všechna tato plemena jsou typická trikolorní barvou srsti, přičemž většina těla je černá, nohy bývají hnědé a obličej a náprsenka jsou obvykle bílé. Dále mají mohutnou stavbu těla a klidnou přátelskou povahu. Tito psi jsou vhodní k dětem. Jejich velikost se liší od středně velké až po velkou, a ačkoliv svou velikostí vytváří dojem hlídacího psa, opak je pravdou.

Bernský salašnický pes

Bernský salašnický pes je vyrovnané, klidné a neobyčejně přátelské plemeno. Jeho standard byl poprvé stanoven ve švýcarském Bernu v roce 1907. Historie plemena však byla započata již mnohem dříve. Ačkoliv původně sloužil jako honácký, hlídací a tažný pes, později se stal nepostradatelným pomocníkem v horských oblastech.

Bernský salašnický pes_1

Povaha

Ačkoliv toto plemeno vypadá mohutně a svou postavou leckoho možná zastraší, ve skutečnosti je to pes s velmi vyrovnanou a hodnou povahou. Svého pána miluje víc, než cokoliv na světě, avšak velmi snadno přilne i k cizím lidem, tudíž není moc dobrým hlídačem. Je přátelský a to nejen k lidem, ale také k dětem a jiným zvířatům. Agresivita se u tohoto plemene vůbec nevyskytuje.

Pokud se mu něco nelíbí, neútočí, ale poklidně odejde. Spory tedy vůbec nevyhledává. Potřebuje dostatek pohybu a nejraději je se svým pánem, nejlépe na zahradě nebo někde venku. Určitě není vhodný do bytu. Také nemá rád vodu a koupání. Je to velmi inteligentní, nadprůměrně bystrý a pozitivně naladěný pes, milující pohyb.

Vzhled

Toto plemeno se řadí k plemenům středně velkým až velkým. Má podsaditou obdélníkovou postavu s velkou hlavou se spokojeným výrazem. Barva srsti je zbarvená pro plemeno typickou kombinací tří barev (převládající černá, hnědočervená a bílá), přičemž srst je polodlouhá s hustou podsadou.

Výška u psů dosahuje minimálně 66 cm, u fen 58 cm. Váha se pohybuje okolo 33 – 50 kg. Mohutná postava působí dojmem dominantního strážce, povaha tomu však neodpovídá. Krk je masivní, stejně tak končetiny jsou silné a dobře zaoblené. Ocas je dlouhý a hustě osrstěný. Pro bernské plemeno je typická nepředpokládaná (ve spojení s masivností) živost a aktivita.

Péče o bernského salašnického psa

Jelikož toto plemeno má velmi huňatou srst, je nutné jej pravidelně a často vyčesávat. Jinak mohou vznikat žmolky, srst může zplstnatět a začnou se tvořit kožní záněty. Pes potřebuje velmi kvalitní krmivo, zejména v období růstu, kdy má zvýšenou tendenci dovádět. Nedostatek živin může oslabit jeho svaly a kosti.

Bernský salašnický pes_2

Nutností je pak důsledná výchova a výcvik. Z důvodu jeho přátelské a společenské povahy potřebuje trávit mnoho času se svým pánem a s jeho rodinou. Určitě není vhodné jej umístit do kotce a nechat ho tam zavřeného. Z pohodového veselého psa se tak rázem stane smutný a zlomený pes. Jeho pán by mu proto měl věnovat dostatek času a to až několik hodin denně.

Bernský salašnický pes není vhodný do bytu. Vzhledem ke své husté srsti mu vyhovuje pobyt venku. Nepotřebuje příliš mnoho pohybu, ale každý den by se měl vyběhat a zaskotačit si na procházce.

Chovatelské stanice a štěňata

Štěňata bernského salašnického psa si samozřejmě můžete pořídit v jedné z chovatelských stanic, kterých je po celé České republice mnoho. Patří mezi ně například tyto chovatelské stanice: Amber Bohemia, Z Argody, Agnieszka, Z Dolních Kounic, Bianco Il Velluto, Haf z Jundrova, od Karolínské lípy, od Mlynařického potoka a mnoho dalších …

Bernský salašnický pes_3

Entlebušský salašnický pes

Entlebušský salašnický pes je skvělým ochranářem svého pána, přátelským kamarádem i výborným rodinným společníkem. Historie tohoto plemene sahá až do roku 1889, i když se samozřejmě jedná datum o popsání plemene, nikoliv jeho vznik. Klub chovatelů tohoto plemene byl však založen až roku 1926. Tito psi byli původně skvělými hlídači a pastevci, nyní jsou však bráni spíš jako společníci.

Entlebušský salašnický pes je často považován za bernského salašnického psa krátkosrstého.

 Entlebušský salašnický pes_1

Povaha

Hlavním plusovým bodem tohoto plemene je bezkonfliktní povaha a neagresivní vztah k jiným psům, podmínkou však je včasná socializace štěněte. Entlebušský salašnický pes je velmi inteligentní a jeho výcvik není náročný. Jedná se o poměrně živé a temperamentní plemeno, které potřebuje každodenní vyžití.

Historie tohoto plemene, stejně jako u apenzellského salašnického psa, bývá odvozována od psů římských legií. Konkrétně toto plemeno je však od zmíněného plemene poměrně odlišné, protože zde došlo k podchycení genetických mutací.

Vzhled

Entlebušský pes je středně velké plemeno o kohoutkové výšce 44 – 50 cm (pes) a 42 – 48 cm (fena). Stavba těla je obdélníková s mírně klínovitou hlavou, přičemž tělo je výrazně delší než jeho výška. Pro srst je typická trojbarevnost a krátká hustá podsada. Typické zbarvení plemene je černé s bílými znaky. Ocas je, stejně jako nohy, krátký. Špičky uší jsou zaoblené. Toto plemeno je často zaměňováno s appenzellským salašnickým psem, kterého si představíme níže.

Péče o entlebušského psa

Péče o srst tohoto plemene je prakticky nenáročná, postačí pravidelné vyčesávání, přibližně dvakrát týdně. Ačkoliv má srst tohoto plemenu podsadu, pes není vhodný k venkovnímu pobytu v kotci. Toto plemeno potřebuje blízký kontakt s člověkem, nejlépe pobyt a spaní na dosah u jeho pána.

Také je nutné již od mala tohoto psa socializovat a zvykat na ostatní domácí zvířata. Na rozdíl od bernského salašnického psa je entlebušský pes skvělým hlídačem. Cizí osobu do svého teritoria vpustí pouze se souhlasem pána. Toto plemeno navíc také vyniká v psí obratnosti a stopování.

Péče o psa

Chovatelské stanice a štěňata

Na plemeno entlebušský salašnický pes se v České republice zaměřuje několik chovatelský stanic. Patří mezi ně například Hanácké psisko, Severka club, von Semberweiden a další.

Appenzellský salašnický pes

 

Apenzellský salašnický pes je středně velké plemeno, které pochází ze Švýcarska. Název tohoto plemene je odvozen od kantonu Appenzell, jenž byl původní chovatelskou lokalitou. Stejně jako předchozí dvě zmiňovaná plemena pochází původně z římských honáckých psů. Jeho první chovatelský klub a plemenná kniha byli založeny v roce 1906.

Appenzellský salašnický pes

Povaha

Appenzellský salašnický pes je výborným hlídačem, a to hlavně z toho důvodu, že je nedůvěřivý vůči cizím lidem. Je nebojácný, temperamentní, inteligentní a čilý. Dalo by se říci, že umí velmi dobře vzbudit respekt, a to zejména hlasitým štěkotem a mírnou ostrostí. Je to veselý a učenlivý pes, který je vhodný nejen jako hlídač a výborný rodinný společník, ale také jako pracovní vojenský nebo záchranářský pes.

Štěně tohoto plemene je nutné raně socializovat a zabránit tak dominanci mezi jinými psy. Plemeno je vhodné i dětem, avšak opět zde platí, že si od mala musí na děti zvykat a naučit se k nim chovat. To stejné platí i s ostatními domácími zvířaty, se kterými musí být socializován. Je dokonce tak chytrý, že dokáže rozlišit „vlastní domácí zvířata“ od těch cizích, ke kterým následně zaujme spíš nepřátelský postoj.

Vzhled

Toto plemeno je středně velké, dobře stavěné s kvalitním osvalením. Průměrná výška se pohybuje okolo 48 až 59 cm, váha kolem 20 až 35 kg. Tlama je klínovitá s tmavým nosem. Oči jsou ze široka nasazené a volně visící. Krk je svalnatý, ocas vysoce nasazený, hojně osrstěný a silný. Trojbarevná srst má hustou podsadu.

Appenzellský salašnický pes_1

Péče

Appenzellský salašnický pes je vhodný pro větší prostory, kde si může užívat aktivního pohybu. Vzhledem k tomu, že poměrně hlasitě štěká, není vhodný do měst nebo satelitních vesniček. Srst postačí pravidelně vyčesat, jinak není potřeba žádné speciální péče.  

Appenzellský salašnický pes_2

Chovatelská stanice

Ačkoliv je appenzellský salašnický pes velmi oblíbený, v České republice nenalezneme příliš mnoho chovatelský stanic. Nachází se jich u nás méně než deset, ale naopak ve Švýcarsku jsou rozšířeny hojně. Mezi chovatelské stanice patří například: Chovatelská stanice Dakam, Queen Elsa, Brigalant, Lucky Droplet a další.